návrh opatření v oblasti restaurování

kulturních památek ve sféře spravované NPÚ

Návrh reaguje na jednání restaurátorů s generálním ředitelem NPÚ 3. března 2006.

Výchozí stav

Restaurování výtvarných děl přesahuje hranice památkové péče (restaurování předmětů kulturní hodnoty, které nejsou zapsanými kulturními památkami), ale je její významnou součástí.
Právní definice restaurování (§ 14 památkového zákona) je nedostatečná, chápání restaurování jako jedné z forem „obnovy“ je věcně nesprávné.
Odbornost restaurátora je v rámci památkové péče nezastupitelná. Restaurátory není možné chápat jen jako „dodavatele prací na památkách“, ale jako partnery v procesu péče o památky. Multidisciplinární spolupráce v procesu restaurování (restaurátor – kunsthistorik-památkář – přírodovědec) musí být partnerská, každá z participujících profesí v ní má vymezenou roli. Konečné rozhodnutí o způsobu restaurování díla náleží restaurátorovi, neboť on je k němu kvalifikován, restaurování provádí a nese za restaurované dílo plnou morální i právní zodpovědnost.
Systém, v němž restaurátoři participují na tvorbě podmínek pro restaurování i na procesu odborného ověření kvality restaurovaných děl, v současné době neexistuje.
Velká většina restaurátorských akcí (s výjimkou dlouhodobých komplexních realizací) nepřesahuje limit pro povinné vypsání výběrového řízení podle zákona 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách; zadávání restaurátorských prací ve sféře spravované NPÚ (ale i místními samosprávami apod.) je zcela neveřejné, nečitelné a nekontrolovatelné. Chybí jakýkoli odborně garantovaný vstup odborníků-restaurátorů do procesu posuzování a výběru nabídek. Zejména v regionech jsou často zakázky zadávány stále se opakujícímu okruhu osob. Souběh investorských a odborných funkcí v regionálních pracovištích NPÚ má mimo jiné za následek, že případný odborný (i osobní) střet provádějícího restaurátora a místního památkáře znamená pro dotyčného restaurátora definitivní stop v daném regionu. Restaurátoři postrádají odbornou platformu pro konzultace.
Pro výběr restaurátora se aplikují prioritně finanční, nikoli odborná kritéria. Věcně nesmyslně a škodlivě se oddělují průzkumy památek od vlastního restaurování. Zcela proti smyslu profese se na dlouhodobější akce každoročně (z důvodu čerpání prostředků z veřejných zdrojů) znovu vypisují tzv. výběrová řízení a dochází k nepřijatelnému střídání restaurátorů na jedné akci.
Pracoviště NPÚ (natož orgány památkové péče) nemohou (a zřejmě nikdy nebudou moci) disponovat odborníky (restaurátory) pro jednotlivé restaurátorské specializace; tím jsou zásadně limitovány jejich možnosti objektivního výběru, sledování a posuzování celého spektra restaurátorských prací z odborného restaurátorského hlediska (nikoli z hlediska dodržení stanovených obecných podmínek památkových).

Návrh akutních opatření ve sféře MK a NPÚ

Ustavit neprodleně Radu pro restaurování jako expertní orgán MK a NPÚ. Členy Rady budou kromě delegovaných restaurátorů též ředitel OPP MK ČR a generální ředitel (případně hlavní konzervátor?) NPÚ.
V rámci Rady vybrat a jmenovat širší okruh špičkových restaurátorů v jednotlivých specializacích jako externích expertů.
Zajistit publikaci všech zadání restaurátorských prací ve sféře NPÚ na webových stránkách NPÚ (v samostatné sekci). Podání nabídek nesmí být omezeno jen na případně přímo vyzvané restaurátory, ale musí být otevřené všem zájemcům.
Restaurátorské práce většího rozsahu je třeba zadávat na základě předběžného průzkumu (lépe řečeno znaleckého posudku), jehož smyslem je pouze poskytnout relevantní informace pro formulaci nabídek, nikoli nahrazovat restaurátorský průzkum, který je součástí restaurování a nesmí od něj být realizačně (dodavatelsky) oddělován.
O záměrech provést restaurátorské práce budou pracoviště NPÚ informovat Radu pro restaurování a vyžádají si její (neprodlenou a termínovanou) součinnost při formulaci odborného vyjádření. Rada, pokud shledá vzhledem k povaze toho kterého záměru svou součinnost za účelnou, pověří příslušného experta (experty) (jejichž případná dodavatelská účast na akci tím bude apriori vyloučena).
Expert Rady bude v potřebném rozsahu celou akci odborně v součinnosti s „památkovým dohledem“ NPÚ sledovat a bude též účasten kolaudace.
Komisionelní převzetí (dále „kolaudace“) restaurovaného díla za účasti provádějícího restaurátora, památkového dohledu, vlastníka (správce), Rady pro restaurování (resp. jejích expertů) musí být povinné.
Pověřený expert bude o sledované akci a jejím ukončení pravidelně Radu informovat a v případě potřeby s ní konzultovat.
Jména restaurátorů musí být publikována v přehledech restaurátorských prací v každoročních sbornících pracovišť NPÚ.
Povinnou součástí smluvního vztahu mezi restaurátorem (restaurátory) (nebo právnickou osobou jako zprostředkovatelem rest. prací) a NPÚ musí být závazný soupis všech osob participujících na restaurování (provádějících restaurátorů) s vymezením jejich rolí v realizačním kolektivu. Jeho jednostranné svévolné nedodržení bude chápáno jako závažné porušení smlouvy s následkem zrušení smluvního vztahu bez náhrady.
Na dlouhodobější akce budou uzavírány celkové smlouvy o dílo, které budou každoročně specifikovány dodatky podle množství uvolněných finančních prostředků.
Etický kodex restaurátora (AR, 1992), resp. oddíl „Zásady pro praxi restaurování“, bude součástí všech smluvních vztahů mezi NPÚ a restaurátory. Jeho porušení kteroukoli stranou bude klasifikováno jako závažné porušení smluvního vztahu s příslušnými právními důsledky.
Při komplexních rekonstrukcích nebudou restaurátorské práce zadávány jako součást celkové (stavební) dodávky, ale samostatně.
V součinnost Rady a ústředního pracoviště NPÚ bude zpracován specifický soutěžní řád pro restaurátorské práce, akcentující odborná výběrová kritéria. Soutěžní řád bude nadále závazný pro zadávání zakázek ve sféře NPÚ, resp. případně nově vzniklé správní organizace.
Při akcích, nezadávaných přímo NPÚ, nesmí NPÚ doporučovat zadavatelům jednotlivé restaurátory. Musí stanovit pouze rozsah potřebného restaurátorského oprávnění.

Další součinnost

Rada pro restaurování, NPÚ, MK ČR a profesní organizace budou postupovat v součinnosti v dalších střednědobých a dlouhodobých záměrech:

Založení České komory restaurátorů.
Definování a konstituce nového oboru restaurování architektury jako participační specializace za účasti historika architektury (památkáře), specializovaného architekta a restaurátora.
Akceptace výše popsaných opatření dalšími orgány státní správy a samosprávy.
Převoditelnost prostředků z veřejných rozpočtů určených na restaurování z roku na rok (v odůvodněných případech).
Koordinované zkvalitňování a rozšiřování vzdělávacích možností zejména v oborech užitého umění směřující k dlouhodobému cíli obecného (mezinárodního v rámci EU) požadavku magisterského odborného vzdělání pro výkon rest. činnosti.
Zavedení certifikačních systémů potvrzujících odbornou způsobilost pro další obory působící v památkové péči (stavební firmy, řemesla apod.).
Společné prosazování chápání kulturních památek a péče o ně jako – mimo jiné – významného zdroje tvorby HDP (roční obrat turistického ruchu kolem 110 miliard Kč) a zasazování se o úměrnou návratnost části takto vygenerovaných finančních prostředků zpět do systému památkové péče.
Součinnost v prosazování deklarovaných záměrů by měla být stvrzena písemnou smlouvou o spolupráci.

V Praze 9. března 2006

Zpracoval: Martin Pavala, akad. mal.

Projednáno a jednomyslně schváleno na schůzce Přípravného výboru ČKR a zástupců Rady AR dne 9. března 2006, které se zúčastnili:

prof. Karel Stretti, akad. mal., vedoucí malířské restaurátorské školy AVU
doc. Petr Siegl, akad. soch., vedoucí sochařské restaurátorské školy AVU
doc. Petr Kuthan, akad. soch., předseda AR
Jiří Černohorský, člen Rady AR
Martin Pavala, akad. mal., jednatel PV ČKR