výchočeské vitráže

Především ve východních Čechách působí firma restaurátora skla, jehož licence zní zcela jasně: restaurování uměleckořemeslných prací v technice vitráž skládaná do olova, opakovaný dekor, vyjma malby a figurálních vitráží. Porovnejme zvýrazněný text zákonného oprávnění s textem na obálce firemního katalogu (vlevo) či s reklamou na webových stránkách, ale zejména s praxí. Dotyčný restauruje jednu figurální vitráž za druhou, a to na nikoli nevýznamných kulturních památkách za laskavého dohledu příslušných institucí památkové péče, jimž ani překročení hned několika zákonů, ani tragické výsledky takzvaně restaurátorské práce zjevně nevadí. Nevadí ostatně ani Ministerstvu kultury; když dotyčný restaurátor osvědčil totální ztrátu soudnosti a zažádal o rozšíření své stávající licence, nebylo mu sice vyhověno, ale Ministerstvo nijak nereagovalo ani na protiprávnost jeho dosavadní činnosti, ani na doložené případy nevratného poškození restaurovaných oken, ani na podrobný posudek pověřeného experta Jiřího Černohorského, z něhož citujeme: Restaurátor nesplňuje odborné předpoklady z důvodu závažných pochybení v přístupu k restaurování, technologicky nepřijatelných řešením, celkovému necitlivému, až brutálnímu přístupu. Opakovaně porušuje principy zodpovědného přístupu k památkám a realizoval práce, na které neměl povolení. Je také evidentní, že tyto práce byly svou náročností nad jeho odborné a řemeslné schopnosti. Hrubé nedostatky mají i práce provedené v rámci povolení, jehož je restaurátor držitelem a které by mu mělo být odebráno. Otázkou rovněž zůstává, jaká odpovědnost by měla být vyvozena z totálního selhání systému památkové péče v tomto a mnohých dalších podobných případech, a jaké jsou příčiny tohoto selhání.